Mrs. Caroline

Už vím jak na akné

5. ledna 2017 v 14:39 | C.
Jednou jsem snila, že se k takovému článku dostanu. Že jednou budu ta šťastná, kterou požádá o ruku čistá pleť.


Další čtení jen pro silné žaludky.
Už asi třetím rokem mi vadí ty maličké výrůstky, které z ničeho nic vyrůstaly na mé pokožce, přestože jsem jako puberťačka měla vždy pleť jako panenka. Byly to papulky na čele, ucpané póry - komedony, ale občas s mojí pomocí bolavé podkožáky. Naštěstí jsem akné nikdy neměla takové, že by mi nebyla vidět má pleť. To ale neznamená, že když to není na sebevraždu, že to nebudu řešit.

Měla jsem dojem, že mé první akné začalo když jsem si jako puberťák odličovala řasenku vodou s alkoholem a narušila jsem tak přirozenou bariéru kůže. Jenže po výsevu jednou týdně v měsíci mi to došlo. Dnes už jsem o mnohem chytřejší. Mé nynější Já by - bohužel pro doktory - mému starému Já pomohlo rozhodně lépe. To, že alkohol, kofein, tein, chilli a kyselé potraviny akné zhoršujou, víme. Vlastně i rafinovaný cukr. Většina vnějších nemocí pochází zevnitř. Jen malé procento akné je ze znečištěné pokožky. V mém případě to zapřičinují játra (poškozená mononukleozou) a hormony, které právě díky zatíženosti jater nejsou v rovnováze.

A protože nejsem zlá, ale ráda pomáhám vochomůrkám, udělala jsem seznam všeho: co by mělo pomoc a nepomohlo, mohlo pomoc s jiným problémem, a nebo radikálně pomohlo mě.

  • VIT, Vitella ictamo od firmy Benemedo - pasta se velkým podílem zinku, hustá, mastnější. Urychluje hojení, popřípadě ututlá vyrůstající pupínek.

  • Sudocream - mastička na dětské zadečky, hustná bílá, podobně jako Vitella, jen má ještě podíl jiných léčivých látek, levná. Urychluje hojení, popřípadě ututlá vyrůstající pupínek. S komedony nic neudělal.

  • Aknemycin - kožní roztok, obsahuje erythromycinum, mě pupínky vysoušel a vytahoval, ale dráždil kůži. Nepomohl na komedony, jen na uzrálé pupínky.

  • Akneroxid 10 - kožní gel s benzoylperoxidem, spoustě lidí pomáhá, většinou na velké podkožní akné, mě to bohužel všechno dvojnásobně zhoršil. A není nejlevnější.

  • Glyco-A od Isis pharmy - krém s AHA kyselinami, používá se před chemickým peelingem, nebo lze použít jen na vyrovnání pigmentových skvrn, jemných vrásek a pomáhá vyrovnávat tvorbu mazu. Zdá se, že dívkám pomáhá dvojím způsobem, buď jim pupínky začnou mizet nebo se tvořit. V prvním případě gratuluji, v druhém - pokud ani po měsící mazání nevidíte zlepšení, vysaďte. Mě osobně začal tahat ven staré ututlané pupínky a udělalo se mi spousta malých komedonů. A vše bylo na novo. Na ovocné kyseliny tedy pozor, né každému sedí. Obzvlášť pokud máte akné hormonální.

  • Purity cellular ultimate blemish od Babor (přírodní kosmetika) - obsahuje kyselinu salycilovou, příjemný krém, který hydratuje, matuje, vypíná a všechno možné, jen nic nedělá s pupínkama. Nic - ani nezhoršil ani nezlepšil, naopak se mi na čele vytvořily malé krupičky, ani né komedony, spíše potničky. Drahej jako prase. Za mě ne-e.

  • Tee-tree oil - v puberťě pomáhal, vytahuje a vypaluje pupínky. Dokonce vytahuje i komedony. Nesmí se dát na jinou část, než na pupínek, jinak "popálí".

  • Bioderma sebium (celá řada) - bohužel, vyhozené peníze. Mě nepomohl.

Ted přejdeme na to, co mi pomohlo bez vyjímek.

  • Biosil - zinek (ano, ať žije zinek!), vitamín B5 - dva rytíři mého života. Pozor, ne všechny vitamíny B jsou v boji proti akné pomocníkem.

  • Vitamín A - po měsíci s kombinací s Biosilem mizeli jizvičky. (A méně suché oči - nosím kontaktní čočky.)

  • Monoderma A15 - obsahuje derivát vitamínu A, který obsahuje i Roacutanne a Acutanne, což jsou antibiotika na silné formy akné. Takže od kožařky se ho nedočkáte. Seženete ho kolem šesti stovek v lekárně. Volně prodejný! Díky bohu. Kapsulky na měsíční léčbu. Opět pozor, vitamín je nesen v silikonovém roztoku, bohužel není pro ty, komu silikon nedělá dobře. Pomohl na všechno.

  • Drmek-Vitex - hodně laicky je to tinktura, která obsauje progresteron. Ve skutečnosti obsahuje jen látky, které působí na jeho tvorbu a tedy snižují estrogen. Přírodní hormony holky. :D
    Snižuje bolesti břicha při PMS, tedy udržuje celý ten komfort - jako při braní hormonální antikoncepce, akorát bylinky nejsou tolik invazivní. Antikoncepce to ale není. Chlapům snižuje libido. No a přesně jako antikoncepce léči akné. :)

Tak to by mělo být všechno. Moc se modlím, aby to byl jediný článek o akné. Nikdo neví. V případě dotazů, ráda odpovím. :)
Kája.

Přírodní vs. umělá krása.

1. srpna 2016 v 22:00 | C.
Fenomén přirozené krásy aneb kde je hranice zkrášlování.


Včera jsem před usínáním jako vždy kontrolovala emaily a nová oznámení na facebooku. Z mnoha nových příspěvků na mě vyskočil obrázek dívky s promelírovanými vlasy. Bylo jí deset a údajně s maminkou přišla ke kadeřnici, kde maminka chtěla pro dceru pár proužků. Kadeřnice z morálního hlediska a vlastního přesvědčení odmítla, bojuje totiž za krásné a zdravé vlasy. Maminky odpověď byla, že je dcera chce, protože melír mají i ostatní spolužáci. Nehledě na pravidlo, že jaká matka - taková dcera, zarazilo mě počínání komentujících. Ženy tam nevěřícně stály za kadeřnicí a přidávaly reakce, které ukazovaly, jak je jejich vlastní výchova skvělá a že neplnoleté děti mají zákaz se svým tělem cokoliv dělat.

Z této příkladové situace usoudíme, že většina žen je tedy pro přirozenou krásu, pro mládí plné dětských her a žádné promiskuitní činnosti. Dostala jsem se nyní k otázce, proč aplikujeme své racionální soudy (děvčátka mají být panensky čisté a jakoby zrovna vyplivnuté z vagíny) a my samy jsme zahodily přirozenou krásu hned po prvním kapesném? Také se zde ještě nabízí netematická otázka, proč tablet do ruky místo lega. Lego totiž melír nenosí.

(Tudíž jsem ze zvědavosti nakoukla na profily komentujících. To abych věděla, jak jdou maminky příkladem. Mnoho z nich mělo vlasy zesvětlené a některé silně kontrastní s obočím. Jedna mladá paní s vytříbeným názorem měla dokonce sytě fialové vlasy a hranaté obočí - a to Minecraft asi nehrála.) Kdybych byla hodně řízlá, pošlu je vyleštit zrcadla. Ale protože jsem obyčejnej šťoural, pokusím se subjektivně nastínit objektivní krásu v únosné formě.

Pokud ve 21. století otevřete Google a do vyhledávače naťukáte "přirozená krása" nebo "přirozené dívky", z vesela na Vás vyskočí neoholené dámské klíny, možná i srostlé obočí. Jakoby se definice přirozené krásy posunula do nepoužívaného slovníku anebo se dnes za přírodní krásu považuje jen hustý odvar z domácích puťek a divoženek. Naproti tomu se za pojmem přírodní krásy ukrývají i tuny make-up návodů, kde se dívky snaží nosit make-up a zkrášlovátka takovým způsobem, jako by je vůbec neměly. (Pro mě ideální způsob, ale proč je nosit, když přirozeně vypadám i bez nich?) Ono totiž nejde o to vypadat "přirozeně", ale "přirozeně krásně". Jsme sice u slovíčkaření, ale má to své opodstatnění.

Důvod je tady: internetová definice ženské krásy = když disponuje kvalitními vlasy, dlouhými řasami, jemnou pletí, plnými rty, a nemá predispozice k hustému obočí = má vyhráno.

Jenže všechny ženy nejsou továrním výrobkem. Nenarodily jsme se přirozeně krásné, jen přirozené a krásu dotváříme uměle. A tady se pak můžeme bavit o limitu make-upu a plastických operací. Na veřejnosti se pak objeví jako houby po dešti zmutované ženy s peroxidovou hlavou, nalepovacími řasami a marfuškovou růží. Tyto typy bývají přitažlivé jen pro malou skupinu, nebo přitažlivé pro spoustu mužů pouze na několik desítek minut. Instituce neustále hledají ideální proporce a předhazují nám před oči výrobky, které nutně potřebujeme. To ony nám podkopávají sebevědomí a tvrdí, že krásným lidem se daří lépe. Že tenhle má silnější paže, bujnější kštici, idylický partner. Že ona má úzký pas, bílé zuby. Koho ale baví neustálé honění se za bílými zuby, když černý čaj je zdravý? Hlídat si rtěnku, zda se nemaže, make-up, zda se neroztéká a vlasy, zda drží tvar? Občas to vyčerpává. A po vystřízlivění z mediální masáže odcházíme s pocitem neúspěchu.

Ve skutečnosti je fígl v sebevědomí. Krásní lidé se možná mají lépe, ale ne díky hezké tvářičce, ale díky tomu, že jejich proporce zapadají do aktuálního ideálu a tím se cítí sebevědomí. Vím o tom své. Rok po maturitě mě nepřijali na žádnou školu. Cítila jsem se hrozně. Začala jsem se oblékat nudně, nemalovala jsem se, nechala jsem si odrůstat vlasy. Tou dobou jsem navštěvovala jazykové kurzy a připravovala se na další přijímací řízení. Víte, co je rok volna? Buď dny za dny, které Vás ubíjí nebo rok stresu z toho, že jste neschopní studovat vysokou školu (další vsugerovaný myšlenkový prohřešek). Tehdy jsem po samotářském roku bez přátel zjistila, že množství štěstí a mé hodnoty se neodvíjí od krásy. Po měsících malby jsem viděla pokrok, složila zkoušku v angličtině a byla přijata. V tu chvíli jsem si našla i pár nových kamarádů, oslovila staré a začala jsem si připadat krásná. Jen trochu jinak. (Přes všechny "normality" se stále ještě stydím o sobě napsat "krásná".)

Proč o tom tedy nyní mluvím? A zrovna já, co jsem si roky barvila vlasy a nevyšla z baráku bez řasenky? Víte, všichni budeme stárnout. A já nechci každý kousek energie vložit do něčeho, co je příliš pomíjivé. Make-up vrásky nezakryje a povislou kůži nelze natahovat do nekonečna. Až přijdou roky, které přijdou, zůstane jen nitro. Vědomosti a schopnosti si užívat život bez zábran.

Takže si raději koupím měsíčkový krém a budu se cítit přirozeně. Snad to později pochopí i ta holčička.
S láskou ke kráse zdraví C. xoxo :*

P.S. Jdu se odlíčit.

Dítě nechci. Nebo chci?

10. července 2016 v 13:21 | C.

Jsem špatná, protože mám ráda brokolici a ostatní mají rádi pizzu? A hlavní otázka, jsou štastnější brokolicátoři nebo pizzátoři?


Tak přesně takhle se cítím, když někdo srovnává bezdětné ženy s matkami. Je to velmi ošemetné téma, protože v nás starší generace nevidí smysl. Žádné potomstvo, žádné poselství. Co když ale máme jiné touhy a děti by byly brzdou?

Můj příklad. Je mi TEPRVE 22 let a již přemýlšlím, jako každá ženská "pečovatelka", o co bych tak asi mohla pečovat vyjma telefonu a svého obličeje. Aktuálně se zdá, že se mě to téma netýká. Přestože mě moje mamka měla už ve 21 letech (nemyslitelné!), dnešní generace si kvůli sociálněfinančním podmínkám posouvá tuto příčku výše a výše. Nepřekvapuje mě to, kdo by chtěl ve 25 letech jít na sociálku - ať z práce nebo ze školy - a čekat, zda ho příjem zachrání, nebo až se druhý partner udře k smrti. Ve skutečnosti - i kdybych měla zděděno pár melounů, nešla bych do toho. No a proč teda?

Otázka dětsví.
Jeden z odhadů je, že ti, co se rozhodnou nenechat si rozšířit boky, vypadat vlasy a zuby, nechat vycucat prsa atd, jsou vždy poznamenaní něčím z dětství. Nehráli si s námi, hádali se s námi, hádali se mezi sebou, neměli dost prostředků, aby Vám jednou týdně dali rybu k obědu, neustále Vás strkali k babičce. I tyhle maličkosti se jako klíště uchytí někde v paměti a pak při posuzování zda mít rodinu či nemít, vylezou na povrch. Přestože může existovat touha, spousta rozumových argumentů ji udusá.

Otázka hormonů.
Někdy příroda prostě nevolá.
Proč se všichni culí na ta ošklivá stvoření? Obtěžují, smrdí, jsou pořád špinavá, jsou hlasitá .. dokonce mi je líto všech matek. A vlastně se i škodolibě směju, když se dozvím, že někdo čeká dítě. Haha. Výsledkem toho všeho je pak myšlenka, zda jsem vadná? Nebo mi nefungujou hormony? A co když nebudou nikdy fungovat? Třeba to je tím, že jsem si jako malá hrála s dinosaurama a šaty jsem si sundala hned co se maminka nedívala! A možná je to dobře. Protože já bych byla příšerná matka.

Co si udělám, to mám.
Abych zahnala zlé duchy a předsudky o tom, že děti jsou ďáblova stvoření, řeknu Vám pohádku.
"Bylo jednoho hezkého rána a já se mačkala v autobuse plném lidí. Při zastavení nastoupila mladší maminka a vedla chlapečka (cca 3 roky) za ruku. Chlapeček se zeptal, zda si může na poslední volné místo (přede mnou) sednout. Maminka kývla a chlapečka pomohla usadit. Tak, jak si chlapeček sedl, tak seděl celé 4 zastávky. Po chvilce se podíval nahoru a optal se, zda si může vzít čokoládového zajíčka. Maminka mu ukázala, že je v igelitce. Chlapeček sáhnul dovnitř a maminka řekla, že jen kousek a nesmí drobit. A on, že ví, že vydrží až vystoupí a držel ho po zbytek jízdy v ruce. Než autobus zabrzdil, počkal na pokyn a poté slezl, chytl se maminčiny ruky a odešli."
Jako cvičená opička, že? Taková idylka, až jsem nemohla uvěřit, že je možné takto dítě vychovat. Onen příběh je tedy jedním z důvodů, proč věřím, že jaký rodič, takové dítě. Pokud vidím nevychované dítě, rodičům jednoznačně ruku nepodám.

Jak vypadají sny o dětech?
Každý dobrý článek o dětech by měl brát v potaz i názory mamiček a mamíků. A nebo těch, co by mamičkami chtěly jednou být. Jak teda vypadá pro nás neznalé touha mít dítě? Při pročítání různých diskuzí prý přichází náhle. A často není tak silná jako zamilování se do partnera. Žena si často jen představí, jaké by to bylo hezké mít potomka. Vidí se jak chová, krmí. U mužů je to prý podobné, jen si častěji než ženy představují větší děti a při uvažování o miminku je vidí v představách i se svou ženou.

Krvavé obětování ovečky.
Tak a teď k té hlavní věci, proč píšu tenhle článek. Co je nutné obětovat a čím vším se obdarujeme?
Nehledě na to, že sexualita muže je naprogramovaná na splození potomka a pak ho u rodiny drží jen morálka, existují názory, že páry bez dětí jsou štastnější. A to díky tomu, že pokud několik let živíte vztah s partnerem a najednou lítáte kolem dětí, je nemožné udržet "hladinu lásky" na stejné úrovni. Většina partnerů se pak cítí dotčena, nemilována a odchází. Vztah pak ničí i přebalování plen, složitá puberta, zodpovědnosti, poplatky. Spousta párů se nejraději věnuje sama sobě, zálibám, kariéře, přátelům. To je překrásná představa. Pak si ale takové páry musí svůj postoj stále obhajovat a jsou označovány za egoisty. Přesto nikdo nepříjde za matkou a nezeptá se ji, proč se rozhodla mít dítě.
Stojí všechno to obětování svého rozvoje a svobody za upoutání výchovou a každodením vařením? Když si pak ale vzpomenu na Weasleyovi a jejich Vánoční hostiny, je mi trochu smutno. Fakt budu bez dětí? Já?


Dnešní článek nemá pražádné rozuzlení. Je to jen pár osobních myšlenek pro ty, kterým létají vaječníky na oběžné dráze. Kdybyste ale po přečtení měli nutkání udělat něco správného, kupte si psa.

Xoxo, C.

Nálezy ve vztahu 1. várka.

26. června 2016 v 17:52 | C.
Už druhým rokem trávím můj čas s jedním skvělým klukem. Budu o něm mluvit jen jako o "klukovi", protože ještě neví, že ho chci použít v článku. Je to jeden z mála, kterého lze stěží strčit do pytle s ostatními muži, - na této planetě, ale i na dalších vzdálených. Pokud si tohle myslíte i o svém příteli, znamená to, že je někde na dně v pytli s tím mým. Potkali jsme se na seznamovacím výletě před nástupem na vysokou školu. Stačil týden. Jeden z těch okamžiků, kdy chcete, aby se Vám změnil život.

Ale co se pak stane, když Vám ho doopravdy někdo změní? V uvážení je i možnost, že si ho změnit nenecháte a budete tvrdohlavě měnit toho druhého. A když budete dlouho odolávat, možná se Vám podaří partnera usvědčit v tom, že Váš aktuální single život nebyl až tak od věci.

Při nastávajících skromných potížích pak myslíte na nejhorší. Proč je tak jednoduché ukončit vztah, místo toho, abychom jej zpevňovali? Existuje věta - s tímhle to nešlo a s tímhle to půjde lépe? Přiznejte si, sebe nezměníte a vztah je odrazem Vás. Jakmile Vám chování partnera připadá podezřelé, nejdříve si zameťte pod sebou. Dobrým řešením je vypnout chaty, telefon, televizi - alespoň na hodinu, a říct druhému do očí - miluju Tě. Ti kteří jsou milováni neradi odchází. Často i já zapomínám zabrzdit a přičichnout si k růžím. Nechci se hnát za penězi a přehlížet, že jsou věci, které jsou nám často dražší. Nezáleží na tom, jak rychlý život je a jak důležité plány máte. S láskou je snažší žít. Tak pro ni občas zpomalte. Ten druhý je tu pro Vás a pokud jste si jisti svou loajalitou, bude si tím jistý i ten druhý. Partner se může změnit, protože dospívá. Protože stárne, nebo s něčím bojuje. Ale pokud je loajální a bojuje pro "dva", je tím "pravým".

Člověk je obyčejně tvor inteligentní a pro životní gradaci a pokrok, potřebuje malé cíle. Ideální je mít jednoduché, obyčejné a splnitelné cíle. To, že si jednou měsíčně skočíte do restaurace, že si naplánujete výlet. I nákup zeleniny může být hodnotnější ...

Chtěla bych mít dokonalý a překrásný ... trochu nereálný život. Jak by to jen mohlo jít, když já sama jsem nedokonalá? Neustále někde ztrácím vlasy. Naštvu se i kvůli jedinému slovu, chci kontrolu nad zbytkem dne, týdne, roku.. a možná bych si naplánovala pohřeb. Dle mého děsivé, o to víc pro partnera. Proto musím ve svém slovníku vést odpuštění. Nezapomínám, ale poučím se a odpouštím. ^^

Kdyby jste mohli něco zmínit Vy, co by to bylo?
Těším se na odpovědi.

Xoxo :*

Slohovka jako smirgl papír s medem

16. září 2012 v 15:47 | Caroline
Nakráčím si takhle na kyberblog s tím, že bude dávno moderátory smazaný a ejhle! Živý a zdravý. Sice jeho vzhled trochu zaostává oproti těm, co majitelky každý týden převékají, já jsem spokojená. Víte .. bylo to takhle.

Jednou, žily byly, papírové hlavy. Zmuchlané a ztrhané životem. Jejich písmenka byla bez jakýchkoliv obvinění zatčena a zamknuta pod nejvyšší ochranu řádků. Ona mě! Ona mne. Och zamilovala jsem se do ní. Do její korespondence nožkám.

Slovutná

Alenčina Pravá Noha,
Koberec,
poblíž Stolu

(s Alenčinými pozdravy).

To aby jste věděli, kdo já jsem. Nejsem její realistická podoba, i když bych ráda byla nějakou jednoduchou kopií.
Vše by bylo takové, víte, jednodušší. Žádné přemýšlení, odlišení. Padám únavou. Asi si pujdu zdřímnout.
Dřina to čtení. Až z toho bolí zadek. A protože jsem marně čekala maličkatou podobiznu s filmovou
verzí, nedopíšu tenhle článek. Takové ty banální činnosti, jako třeba učit se chemii, či zdokonalit se v českém jazyce.
To by chtělo. Kouká na mě porcelánový králík. Sexy je. Fakt.
Takže nijak. Pane Nicotný. Zítra příjdu na gumové medvídky.

Pac a pusu pac a pusu. Vaše superdrbna. ( Né, tahle ne. )

Koralina.

Proč já?

5. prosince 2010 v 23:38 | Caroline
Mám všechny nemoci, které může jeden dostat ze zimy, nepřipravenosti a natvrdlosti:(. Ano, jsem doma a nejen, že mám na dárky jenom 500, ale nemáme ještě vůbec pečíno. Ani jsme nezačli. 
Přepychové Vánoce uvidím asi jenom ve filmu, jak to bývá každým rokem, jenom teď je na tom horší to, že ani ty filmy za nic nestojí. Jediné, co za něco stálo byl Harry Potter první část .. bylo to takové dokonalé takové krásné a .. Hermiona vyrostla. Ron zkrásněl ehm a hodně .. je to kus. Co se dalo čekat. Film nejen zvýšil úrovni, ale stylyzoval se a tím mě dostal. Příjde mi, že jakmile dali Bradavice stranou, je z toho něco dospělejšího. Nevím, ale méně lidí a víc práce pro jednotlivé role je dobrý nápad. A mimochodem obdivuju Lenky bílé vlasy ... 

sdvsd

Jo filmy se mnou dokážou udělat všechno. Nasávám z nich atmosféru a inspiraci. A Harry Potter mi opravdu po dlouhé době chyběl.

Ale co, Vánoce jsou jsou za dveřmi, a já si spořádávám v hlavě co bude potom ..
Určitě bude třeba koupit pár věcí na sebe, určitě bude třeba bejt hodnější, a určitě bych se měla začít pořádně učit, jinak by jste mě taky mohli najít v Globusu u vybalování beden.
wsfgw

eered
Potřebuju jednoduše vyházet z mého šatníku černou a vyměnit vše za hnědou. To mně bude stát majland .. ale prostě černá a zlatá mi příjde moc ROCK.
dfsdf

No nic .. pak napíšu jak výměna šatníku probíhá .. :** muck muck 
your Caroline 

Hnusné, chudé a studené VÁNOCE!

28. listopadu 2010 v 18:13 | Caroline
Ano, nemám ještě ani jeden dárek, moje sny jsou někde v prdeli, ztratila jsem kamarádku (konečně) a všechno co dělám se mi zúročí až po 3 měsících. Ach jak pozoruhodná příprava na Vánoce. Byla jsem v Praze. Zase po dlouhý době. Ale život si píšu sama, takže je moje věc, co si dělám, jestli Vám to vadí .. tak ..hodně štěstí ;)

Takže pěkné Vánoce a ... buďte takoví jací jste. Dokud mé články budou chaotické, budu taková i já :P.

fgwwg

afvse
wgwer
ascac
wfgerg
asdqwd
87984
svasv

xoxo :*

B-DAY

20. listopadu 2010 v 13:24 | Caroline
Bylo to tak, jak to mělo být, přesto to nebylo tak, jak by to mohlo být. V půl 12 odjezd domů a já s náladou v klíně byla celá nedočkavá na další akci. Vše bylo nějak divný a měla jsem pocit viny. No vlastně jenom za to, že jsem si nepřihla. Jako čerstvě 17tiletá dívčina, co k nadrženosti nemá daleko, je vlastně velkej triumf naší velké rodiny (nepočítejte to, že jsem je už asi milionkrát zradila, zklamala a naštvala, že by se mi ani ďábel nevyronal). Ale život jde dál a je jen na nás co s ním uděláme .. proto budu věřit mé image, že mě nikdy nezradí. 

fffr
fd
adfg
fgnf
srfvhs
WETWQT

A proč by nemohli být 17tiny také sweet??


Your mad Caroline

Být mladá a stará, být krásná a ošklivá, být jemná a drsná.

17. listopadu 2010 v 15:01 | Caroline
Ne, to nejde a přitom to chci. No dobrá, všechno jde, když se chce. 
Moje inspirace začíná na internetu a končí v knížkách. Že bych byla až moc přecitlivělá?

ss
eger
egter
ertert
agtr


Nevím, ale tu růžovou hlavu stejně chci ..
bye bye your creepy Caroline 

Úchylové, podívíni, nadrženci.

5. listopadu 2010 v 17:18 | Caroline
Opravdu střízlivé téma že?
Ne, nemůžu za, to, že se mi líbí. Líbí se mi šprt z Big Bang Theory, líbí se mi učitelovo ruce, líbí se mi mého kamaráda nehty, líbí se mi zuby jednoho človíčka z Gymplu, shodou náhod vypadá jak ten šprt z Big Bang Theory a má zuby co mu (pravděpodobně koukaj s několika procentuálním sklonem z  horního patra ven) a asi jsem se do nich zamilovala, malinko malinko .. éch tak hodně. Líbí se mi zadek jednoho asi nedostupného nadrženého chlapce, jak to v dnešní době bývá, tak jich je hodně, čímž se nemusím bát o anonymitu, samozřejmně by dotyčný věděl. 
xasx
Stále mám ještě občas noční můry z jednoho mini-a-ani-se-mi-nechce-věřit-že-to-říkám hudebníka, který mě jaksi podědomě pronásleduje ve snech. Ne a ne se ho zbavit. Ale když on je všude ... uříznout mu hlavu (se vší úctou, i když si ji nezaslouží :X) Chtěla bych být na týden klukem, užít si všechno bez starostí. Cák.


Kde se berou všechny ty mrazivé pocity? Vím jen jedno, že už se nechci zamilovat, a neni nikdo na zemi kdo by mi to vyvrátil !

Have a good night, your Caroline

I lost it

30. října 2010 v 20:17 | Caroline
Zdravím, po jednodenním odpočinku.
Právě jsem přišla na to, že mi něco schází, mám touhu to uskutečnit a mám chuť to zvednout a chytit. Ale brání mi v tom ostatní a hlavně čas.


rzzřzj

Nechci ale tenhle článek jen tak prokecat blbejma žblástama, že mi něco schází. Některým lidem toho schází milion a nevyšimli by jsi toho, ani kdyby jim to leželo pod nosem, takže vše stranou. Proč? Máme tu Halloween. Jo svátek. No, češi jej vlastně neslaví, dejme tomu že dušičky - zapálení svíček nad svýmu milovanými je dobrej způsob, jak se vyhnout krachu z nakupování sladkostí a dávání je neznámým koledníkům za dveřma. Proto 25 korunová záležitost je omnoho levnější a více využitelnější, jelikož zůstanou v "naší" rodině. No, já bych ihned běžela nakupovat sladkosti a rozdávala bych je, kdybych měla komu, kdyby někdo přišel, kdyby si někdo vzpoměl, že češi nejsou ti, co svátky přebírají a hrůstrašně je upravují aby ZTRATILY kouzlo, ale že se spojí s ostatními zeměmi (hlavně, s těma ve kterých je svátek tradicí) a budou radici dodržovat. Proto ten, kdo tento článek čte se povinně 31.10. vzpomene na tykve, svíčky, obličejíčky, duchy, čarodejnice a vydlabe si jednu dýni. (klidně mi postněte link :D).



Takže, jinak? No kreslím Johnnyho alá Jacka Sparrowa .. oh kruci Kapitána Jacka Sparrowa :P
Zítra by pravděpodobně měl být hotový, tak ho hodim na Face, to zase bude rozruch. Jsem zvědavá jak to dopadne, je na A2 .. ach jo. Miluju ho. Moc, víc než 

etjtj

Jinak včera byla taky žúžo zábava. Jo v plánu byla Čajovna. Přišli sedli, nevyptávali se nás na občanku, né fakt ne, objednali jsme si sishu. Byla nechutná. Horší příchuť jsem neměla. Ale prozrazovat ot nebudu. Stejně u mně jednoduše vítězí Meloun s Mátou xP. Takže jsme tam seděli jen tak nasucho. Já si zaplácala žaludek sušenkama z DMka, samozřejmě dietními. Pak jsme šli do Sklepa (ehm to je disco :D) koukali jak se po odbití 10 hodiny začal zaplňovat. Pokecala s přes telefon "kámošem" (nenašla jsem pro toto jiný výraz) + (přičemž jsem byla velice šťastna, že zavolal, nemám páru proč :-O). Doma ve 12, 12:45 horor .. byli tam náký obludy, nic moc, znám lepší :D tak jsme se zasmáli a ve 3 šli spát. Dnes jsem líná se vůbec od toho Facu zvednout, takže jsem ráda, že mě alespoň ruce poslouchaj :D. 


 Takže happy Halloween, uvidíme se zítra. Your Caroline

What's the f**k so cool ?

27. října 2010 v 12:48 | Caroline
Už asi víte, jak mladá děvčata vždy šílej po nových trendech (včetně kluků) a drží se jich, jak já říkám jak hovno košile :-D (omluvte mně). Tak já to prostě dělat přestanu. Né že bych se někdy nějak tak cítila, ale po tom všem, co jsem viděla (dobrého i špatného) mi tohle příjde jako naprosto dobrej skutek. Je TAK obrovsky těžký vymyslet něco novýho, jo to chápu, z vlastní zkušenosti potvrzuji.


Přesto, že se móda pravděpodobně opakuje, mě se zdá že všechno je rozdělené do určitýh skupinek. Tak například vezmu "svou" školu aneb Chomutovský Gympl. Jsou tam 4 skupinky lidí, jedni co se oblíkaj tak, jak jim přikazuje společnost neb se řídí heslem v jednoduchosti je krása. Já nejsem proti, obvzlášť když takové ty obyčejné hadříky má na sobě dívčina s postavou modelky. Tím víc ji viniká postava. Ale přece jen je to trochu nudné, pokud nejste nadržený kluk. Druhá skupinka se řídí, co je v módě to musím mít - kupují si Bravo girl, kontrolují časáky, jestli jim ve skříni náhodou nechybí nějaký ten módní kousek. Třetí skupina na to totálně kašle, vezme si jeany košili a jdou, vlasy v culíku a zjevem vypadají jako šprti, kteří oplývají samými jedničkami (což bude asi pravda). Čtvrtou skupinu jsem si nechala na konec. Nevím jestli jsem v ní nebo jestli v ní chci být, ale jinam bych se v životě nevrhla než sem. Je to skupina těch exotů - co si nosí co chtěji ..  (pozor každý si nosí co chce, tohle je ale jinačí, až Vám někdo řekne co to máš na sobě a vy odpovíte odfvdvblečení a že se vám líbí, při kroucení toho druhého hlavou poznáte, ž ejste vlastně jiní). Teď nemám namysli, abyjste na sobě měli maškarní kostým, ale stačí si vzít tričko, z kterého vám kouká půlka těla a už na vás budou koukat, jak kdyby jste přiletěla z Marsu. Že je tento jev ale divný co? No, bude to tím, že "něco" je dáno, považuje se to za slušné, morální a dá se to zaadit do etikety. Jakmile začnete vybočovat a šokovat, je s vámi bud ámen a nebo vás začnou obdivovat. Teď nevím, co je lepší :).






Nemluvím tu však jen o   oblečení. Mluvím o vašem   zjevu, že se podmalovávat oči černě už nenosí víme, ale že blondýnky jsou krásné lze jednoduše vyvrátit. Ne nadarmo se říká že vlasy jsou vaším největším šperkem. Už jenom proto, že na obličej (čí  vaší hlavu, si přeberte jak chcete) se dívá nejvíc lidí. Proto by měla být jaksi patřičně "upravená". Jo je pěkné mít je lesklé a rovné, je pěkné mít je husté, ale je ještě pěknejší vaší barvu nesdílet s dalšími inteligenty, kteří vám nesahají ani po kotníky. Jo mluvíme to originalitě, nápadu a hravosti. Teď jdou stranou vaše starosti, jestli vám to rodiče dovolí nebo ne .. jen popřemýšlejte, co by se vám líbilo, co by jste chtěli, co by vám zvedlo náladu, kdyby jste se podívali do zrcadla a něco by vás donutilo se usmát. (Ne jako já, když ráno vstanu a vypadám jak chobotnice). 


  
Pěkné představy. Nezapomeňtě u toho na vaše priority, koníčky, sestra, domácí zvíře či rozvíjet vá talent. Je třeba zkušeností. A ty získáte jenom tak.

Uvidíme se v příštím článku s dalšími mými zanedbatelnými kecy. Your Caroline

Fly away

21. října 2010 v 21:04 | Caroline
Takže nebudu dělat debila a všechno na rovinu. Asi nejsem holka, moje chování je hrozné nepřemýšlivé, za dva týdny jsem utratila 2800 nemluvě o tom, že můj šatník pořád chátrá.

Co mám dělat .. jsem závislá na nakupování. Ale protože mi za 5 minut dávají Big Bang Theory urychlím to .. prosím Vás, nedávejte mi peníze :D


ascac

Jako fakt, měla bych se zase rozepsat až budu mít depku ...
Dneska to bude kraťoučkej článeček o hovně. Jo a mimochodemm nevíte jak se z Pirátů z Karibiku jmenoval ten, co mu vypadávalo to oko?? 

SO your Caroline :*

Už to na mě leze ...

29. září 2010 v 18:16 | Caroline
Při cestě domů jsem si v autobuse sedla, po vystoupení jsem poslouchala moji oblíbenou písničku, doma jsem si sedla do měkké sedačky, vzala do ruky sešit a s výhledem z okna na pomalu červenající stromy, se začala učit. Slunce svítilo do pokoje a přitom pršelo, otevřela jsem okno, do místnosti proudila prapodivná vůně. Podzim je tu ...

Dokážu se těšit z malých a často tak méněcených maličkostí, odpouštím, směju se, miluju a dokážu tak lehce potlačit nenávist, která ve mě dřímá. Naučila jsem se žít bez ohledu na ostatní, proč, nevím, žiju přírodou, je to má druhá půlka. Dýchám dokud hřeje slunce, až se krajna pokryje sněhem, umře ta dobrá část. Zbyde chladná, studená ...

Kolikrát se člověk musí poučit z chyb, kolikrát musí upadnout a vstát aby na té jedné dlouhé nekonečné cestě za cílem už neupadl, aby mu nic nebránilo. Aby se jen dotkl, aby pocítil. "Sssst."
Když tak procházím okolo spolužáků, dochází mi jeden fakt. Všichni si jedou podle své lajny. Málokdo se stará o zájmy druhých. Málokdo je ochoten porozumět, i když by to samotnému nic nepřineslo. Já si také pojedu svou lajnu, obklopenou růžemi, s ostrými trny, nikdy neuhnu. Jen když budu mít důvod a tím bude jediný pocit. Ten ale chodí po strništích a nedává navybranou. Nestihnete ani mrknout okem, neotočíte se. Zaskočí Vás, někdy zase když je ho potřeba, je v nedohlednu. Neni radno se na něj spolehnout. Nezkoušejte se s ním sžít, jednou odejde a Vám zbyde jen prázdná místnost. Čtyři bílé stěny a v něm jen pozhasínající světlo. Pak se budete léčit, dlouho zotavovat ze silné nemoci. Váš hlavní systém začne mazat jakékolli vzpomínky ... neee, to nee, nefunguje, nikdy je nesmažete, můžete je vytěsnit. Nikdy se jich nezbavíte, budou vaší noční můrou ..

Zachvíli zajde slunce a mě odejde veškerá energie. Než se to stane, musím to ukončit. Proto LIFE WITH HOPE ..

bye bye your Caroline

Karma je .. ale já se snažím, ale ona je občas až někdy moc spravedlivá.

3. září 2010 v 19:24 | Caroline
Někdy si osud někomu něco dá, ale pak si to vezme i s úrokama ..
Jeden kluk si našel mě (lépe řečeno jsem se chytla tam, kam jsem neměla, nejlepší na tom je, že jsem si říkala, že kluka nechci, měla jsem pravdu. Na škole na gymplu, dokonalej, krásnej, největší celebrita, na škole ho znal každej, i mimo školu si všichni na zastávkách říkali, když mě viděli .. hele tahle chodí s tamtim .. on byl dokonalej, dokonalej a tak KRÁSNEJ ..
ale pak přišlo na to, že jsem jela na dovolenou ..
tohle je typ kluka, kterej je trochu rozlítanej (věčně se omlouvám, ale je to pravda)
nepíše, neodepíše, nepozdraví, nepodívá se, jsem vzduch ..

Neee, tohle neni happyending ...

Zase svítí ...

28. srpna 2010 v 19:47 | Caroline
Po krátké pauze zase píšu ..
Venku je sluníčko, tráva se zelená, sluneční paprsky prosvítají mezi stromy, ale když vyjdete ven ... ejha je zima a vám začínají zamrzat končetiny. Takhle je to i s lidma, na povrchu vidíte jen hřejivé úsměvy, ale jak proniknete dovnitř, i největšímu otužilci zamrzají slova. Jsou takoví ...
Milujeme je jen chvíli, ale pak kouzlo odplyne ... ne nebudu se k tomu vracet, je to zamnou, takovéto kapitoly se musí přeskakovat, kdybychom to neudělali, Ti Špatní by se za nás zahálkli, a nepustili by nás místa. Proto tímto říkám - kapitola 2. můj nynější život a v mezích i ten budoucí.

Nevím, kdo to pojmenoval, byla bych radši kdyby se říkalo, že je to nemoc. Žárlivost, slaboduchá vada na mladistvých a nejen tam. Jenže nejde o tom že existuje, jde o to že jí mám v sobě a docela hodně. Taková černá tekutina, která se Vám vlije do mozku, když ho vidíte s jinou holkou, totálně Vám zamaže veškeré promyšlené činnosti a změní vaše chování v nepříčetné. Jak po čase tekutina mizí .. mizí očima ... jako velké slané kapky. Kde je však ta černá barva ptáte-li se, zůstala v hlavě ... jednou se tam ale nahromadí tak, že není cesty zpět a pak už jen zbývá říct DOST !!
Je to zákeřná věc a ještě na ni nevymysleli lék. Tak jen tiše doufám, že mi žárlivost nezkazí život - čímž silně pochybuji, řekla bych, že se tak stalo.

Jo, někdy se stává, že se cítíte jako vyvolená, někdy se stává, že se cítíte jako jedna z mnoha.
Nikdy ale nesmíš zahodit zdravý rozum .. teď jde všechno stranou móda, svět, rodina.
Když existuje jenom jedna věc která Vás z toho může dostat .. ČAS ...

Přehlušením všech vlivů, začínám nový život, nebo končím ten starý? Oboje je jiné ..

20. srpna 2010 v 22:50 | Caroline
Stávají se horší věci ... stávají se, nebojte, já to vím, ale v životě malé závislačky na hudbě a umění, je tohle horší než miliony vichřicí.
Usedávám, a přitom se oháním nožem .. ne to neni normální!!

Dobře ... mám dilema .. hnědé, tmavě, hnědé, zrzavé, černé vlasy??
Hubené břicho .. jak v poměru k zadku??
Proč vlastně tohle řešim ?? Proč sebou neplácnu do sedačky a neřeknu si, že kilo navíc mě nezabije. Ne, začínám mít z toho mindráky, začínám nenávidět zrcadla a přesto mě tak přitahují.
Jsem ještě normální ... nechci si nic dokazovat, nechci nikomu něco vnucovat a být ta nevinná, já vím že nejsem ... a dokážu nést následky i za to, co jsem neudělala .. ale přece bych se jen hádala ..

Pak, že kluci neovlivňují ..., pár lidí si o mě myslí, že jsem pevná a zdravě sebevědomá dívka, co spěje na vysokou školu, a nenechá se jakkoli ovlivnit. Něco ale na mě leze a rýma to nebude .. je to halo efekt ... jeden řekne tohle - teď to bude, tak se to udělá a na tak dlouho to bude, dřív jsem tomu nějak nevěnovala pozornost, ale teď? Dotýká se mě to .. odháním to jako mouchy, ale přece nejsem ze železa a občas do mě něco pronikne, tu a tam mě to pobodne .. a mě se v hlavě změní spínač z Originál na Kopírka. Sem tam něco šlohnu .. a tam něco přidám, co ze mně vzniká?? Vadný kus zboží, kterému prošla záruční lhůta ..

Utíká mi moje kouzlo někam do - vy víte kam .. chci ho zpátky. Nejsem namyšlená fiflena, a nikdy (doufám) ze mně nebude ..

... proto věřím, že se mi to v hlavě srovná a zase napíšu .. kam jsem dospěla.

PO půl roce se opět shledáváme ve zdraví ..

20. května 2010 v 16:13 | Caroline
Já už ani nevim .. jestli ještě žijou ti, co měli blog, už ani nevim jestli se něco změnilo. Já se buď učím a nebo jsem na facebooku .. ti kdo mě nemají na facu, tak to je na dvě věci (kdyby jste měl někdo zájem pokecat, jsem tam jako Karolina Sweeney Neumann) a taky aspoň uvidíte, jakej intelektuál okupuje tento blog xP.

Jinak živote těš se, trošku potřebuju poskočit výše ... začnu vydělávat těžký prachy (600 kč na brigádě xxD) začnu se lépe oblékat (našla jsem novej sekáč xD), začnu jíst zdravě, začnu brát drogy a začnu trochu více pít (aqua linea 5,-).

Prostě to chtělo něco letníího .. proooč?? Protožéééé bude LÉTO!




your Caroline :*

Johnny Depp

14. března 2010 v 13:00 | Caroline O-O
Tkaže jsem konečně po týdení nemoci dodělala svého idola. No ne že by to byl přímo mad heater ... ale doufám že se bude líbit a že se podobá .. xD takže zatimm

UŽ dnes!!

6. března 2010 v 9:57 | Caroline O-O
JoJKY Ahojky ... !!
Dneska v 6 hodin přidám mé fotky xD se leknete a utečete xD
no jinak + novinky ..


jo a kdyby jste náhodou věděli kde sehnat kárové sako a k tomu černej pevnej klobouk, jsem zde pro vás a udělám cokoliv abych ho měla .. takže víte ..

těšte see !!
 
 

Reklama