Fenomén přirozené krásy aneb kde je hranice zkrášlování.
Včera jsem před usínáním jako vždy kontrolovala emaily a nová oznámení na facebooku. Z mnoha nových příspěvků na mě vyskočil obrázek dívky s promelírovanými vlasy. Bylo jí deset a údajně s maminkou přišla ke kadeřnici, kde maminka chtěla pro dceru pár proužků. Kadeřnice z morálního hlediska a vlastního přesvědčení odmítla, bojuje totiž za krásné a zdravé vlasy. Maminky odpověď byla, že je dcera chce, protože melír mají i ostatní spolužáci. Nehledě na pravidlo, že jaká matka - taková dcera, zarazilo mě počínání komentujících. Ženy tam nevěřícně stály za kadeřnicí a přidávaly reakce, které ukazovaly, jak je jejich vlastní výchova skvělá a že neplnoleté děti mají zákaz se svým tělem cokoliv dělat.
Z této příkladové situace usoudíme, že většina žen je tedy pro přirozenou krásu, pro mládí plné dětských her a žádné promiskuitní činnosti. Dostala jsem se nyní k otázce, proč aplikujeme své racionální soudy (děvčátka mají být panensky čisté a jakoby zrovna vyplivnuté z vagíny) a my samy jsme zahodily přirozenou krásu hned po prvním kapesném? Také se zde ještě nabízí netematická otázka, proč tablet do ruky místo lega. Lego totiž melír nenosí.
(Tudíž jsem ze zvědavosti nakoukla na profily komentujících. To abych věděla, jak jdou maminky příkladem. Mnoho z nich mělo vlasy zesvětlené a některé silně kontrastní s obočím. Jedna mladá paní s vytříbeným názorem měla dokonce sytě fialové vlasy a hranaté obočí - a to Minecraft asi nehrála.) Kdybych byla hodně řízlá, pošlu je vyleštit zrcadla. Ale protože jsem obyčejnej šťoural, pokusím se subjektivně nastínit objektivní krásu v únosné formě.
(Tudíž jsem ze zvědavosti nakoukla na profily komentujících. To abych věděla, jak jdou maminky příkladem. Mnoho z nich mělo vlasy zesvětlené a některé silně kontrastní s obočím. Jedna mladá paní s vytříbeným názorem měla dokonce sytě fialové vlasy a hranaté obočí - a to Minecraft asi nehrála.) Kdybych byla hodně řízlá, pošlu je vyleštit zrcadla. Ale protože jsem obyčejnej šťoural, pokusím se subjektivně nastínit objektivní krásu v únosné formě.
Pokud ve 21. století otevřete Google a do vyhledávače naťukáte "přirozená krása" nebo "přirozené dívky", z vesela na Vás vyskočí neoholené dámské klíny, možná i srostlé obočí. Jakoby se definice přirozené krásy posunula do nepoužívaného slovníku anebo se dnes za přírodní krásu považuje jen hustý odvar z domácích puťek a divoženek. Naproti tomu se za pojmem přírodní krásy ukrývají i tuny make-up návodů, kde se dívky snaží nosit make-up a zkrášlovátka takovým způsobem, jako by je vůbec neměly. (Pro mě ideální způsob, ale proč je nosit, když přirozeně vypadám i bez nich?) Ono totiž nejde o to vypadat "přirozeně", ale "přirozeně krásně". Jsme sice u slovíčkaření, ale má to své opodstatnění.
Důvod je tady: internetová definice ženské krásy = když disponuje kvalitními vlasy, dlouhými řasami, jemnou pletí, plnými rty, a nemá predispozice k hustému obočí = má vyhráno.
Důvod je tady: internetová definice ženské krásy = když disponuje kvalitními vlasy, dlouhými řasami, jemnou pletí, plnými rty, a nemá predispozice k hustému obočí = má vyhráno.
Jenže všechny ženy nejsou továrním výrobkem. Nenarodily jsme se přirozeně krásné, jen přirozené a krásu dotváříme uměle. A tady se pak můžeme bavit o limitu make-upu a plastických operací. Na veřejnosti se pak objeví jako houby po dešti zmutované ženy s peroxidovou hlavou, nalepovacími řasami a marfuškovou růží. Tyto typy bývají přitažlivé jen pro malou skupinu, nebo přitažlivé pro spoustu mužů pouze na několik desítek minut. Instituce neustále hledají ideální proporce a předhazují nám před oči výrobky, které nutně potřebujeme. To ony nám podkopávají sebevědomí a tvrdí, že krásným lidem se daří lépe. Že tenhle má silnější paže, bujnější kštici, idylický partner. Že ona má úzký pas, bílé zuby. Koho ale baví neustálé honění se za bílými zuby, když černý čaj je zdravý? Hlídat si rtěnku, zda se nemaže, make-up, zda se neroztéká a vlasy, zda drží tvar? Občas to vyčerpává. A po vystřízlivění z mediální masáže odcházíme s pocitem neúspěchu.
Ve skutečnosti je fígl v sebevědomí. Krásní lidé se možná mají lépe, ale ne díky hezké tvářičce, ale díky tomu, že jejich proporce zapadají do aktuálního ideálu a tím se cítí sebevědomí. Vím o tom své. Rok po maturitě mě nepřijali na žádnou školu. Cítila jsem se hrozně. Začala jsem se oblékat nudně, nemalovala jsem se, nechala jsem si odrůstat vlasy. Tou dobou jsem navštěvovala jazykové kurzy a připravovala se na další přijímací řízení. Víte, co je rok volna? Buď dny za dny, které Vás ubíjí nebo rok stresu z toho, že jste neschopní studovat vysokou školu (další vsugerovaný myšlenkový prohřešek). Tehdy jsem po samotářském roku bez přátel zjistila, že množství štěstí a mé hodnoty se neodvíjí od krásy. Po měsících malby jsem viděla pokrok, složila zkoušku v angličtině a byla přijata. V tu chvíli jsem si našla i pár nových kamarádů, oslovila staré a začala jsem si připadat krásná. Jen trochu jinak. (Přes všechny "normality" se stále ještě stydím o sobě napsat "krásná".)
Proč o tom tedy nyní mluvím? A zrovna já, co jsem si roky barvila vlasy a nevyšla z baráku bez řasenky? Víte, všichni budeme stárnout. A já nechci každý kousek energie vložit do něčeho, co je příliš pomíjivé. Make-up vrásky nezakryje a povislou kůži nelze natahovat do nekonečna. Až přijdou roky, které přijdou, zůstane jen nitro. Vědomosti a schopnosti si užívat život bez zábran.
Takže si raději koupím měsíčkový krém a budu se cítit přirozeně. Snad to později pochopí i ta holčička.
S láskou ke kráse zdraví C. xoxo :*
S láskou ke kráse zdraví C. xoxo :*
P.S. Jdu se odlíčit.
), stačí si mírně namalovat řasy (a to tak, že to běžný kolemjdoucí nepozná)... 
některý musí být zmalované jako plakát aby mohly vyjít ven bez problému nebo některé se nelíčí vůbec... já patřím k té druhé skupině 
Pekne napísané. K tým mamičkám - ľudia sú pokrytci. Každý človek do istej miery je. Na druhej strane so sebavedomím máš úplnú pravdu. Funguje to presne tak ako Ty sama opisuješ. Celkovo chválim