Přírodní vs. umělá krása.

1. srpna 2016 v 22:00 | C. |  Mrs. Caroline
Fenomén přirozené krásy aneb kde je hranice zkrášlování.


Včera jsem před usínáním jako vždy kontrolovala emaily a nová oznámení na facebooku. Z mnoha nových příspěvků na mě vyskočil obrázek dívky s promelírovanými vlasy. Bylo jí deset a údajně s maminkou přišla ke kadeřnici, kde maminka chtěla pro dceru pár proužků. Kadeřnice z morálního hlediska a vlastního přesvědčení odmítla, bojuje totiž za krásné a zdravé vlasy. Maminky odpověď byla, že je dcera chce, protože melír mají i ostatní spolužáci. Nehledě na pravidlo, že jaká matka - taková dcera, zarazilo mě počínání komentujících. Ženy tam nevěřícně stály za kadeřnicí a přidávaly reakce, které ukazovaly, jak je jejich vlastní výchova skvělá a že neplnoleté děti mají zákaz se svým tělem cokoliv dělat.

Z této příkladové situace usoudíme, že většina žen je tedy pro přirozenou krásu, pro mládí plné dětských her a žádné promiskuitní činnosti. Dostala jsem se nyní k otázce, proč aplikujeme své racionální soudy (děvčátka mají být panensky čisté a jakoby zrovna vyplivnuté z vagíny) a my samy jsme zahodily přirozenou krásu hned po prvním kapesném? Také se zde ještě nabízí netematická otázka, proč tablet do ruky místo lega. Lego totiž melír nenosí.

(Tudíž jsem ze zvědavosti nakoukla na profily komentujících. To abych věděla, jak jdou maminky příkladem. Mnoho z nich mělo vlasy zesvětlené a některé silně kontrastní s obočím. Jedna mladá paní s vytříbeným názorem měla dokonce sytě fialové vlasy a hranaté obočí - a to Minecraft asi nehrála.) Kdybych byla hodně řízlá, pošlu je vyleštit zrcadla. Ale protože jsem obyčejnej šťoural, pokusím se subjektivně nastínit objektivní krásu v únosné formě.

Pokud ve 21. století otevřete Google a do vyhledávače naťukáte "přirozená krása" nebo "přirozené dívky", z vesela na Vás vyskočí neoholené dámské klíny, možná i srostlé obočí. Jakoby se definice přirozené krásy posunula do nepoužívaného slovníku anebo se dnes za přírodní krásu považuje jen hustý odvar z domácích puťek a divoženek. Naproti tomu se za pojmem přírodní krásy ukrývají i tuny make-up návodů, kde se dívky snaží nosit make-up a zkrášlovátka takovým způsobem, jako by je vůbec neměly. (Pro mě ideální způsob, ale proč je nosit, když přirozeně vypadám i bez nich?) Ono totiž nejde o to vypadat "přirozeně", ale "přirozeně krásně". Jsme sice u slovíčkaření, ale má to své opodstatnění.

Důvod je tady: internetová definice ženské krásy = když disponuje kvalitními vlasy, dlouhými řasami, jemnou pletí, plnými rty, a nemá predispozice k hustému obočí = má vyhráno.

Jenže všechny ženy nejsou továrním výrobkem. Nenarodily jsme se přirozeně krásné, jen přirozené a krásu dotváříme uměle. A tady se pak můžeme bavit o limitu make-upu a plastických operací. Na veřejnosti se pak objeví jako houby po dešti zmutované ženy s peroxidovou hlavou, nalepovacími řasami a marfuškovou růží. Tyto typy bývají přitažlivé jen pro malou skupinu, nebo přitažlivé pro spoustu mužů pouze na několik desítek minut. Instituce neustále hledají ideální proporce a předhazují nám před oči výrobky, které nutně potřebujeme. To ony nám podkopávají sebevědomí a tvrdí, že krásným lidem se daří lépe. Že tenhle má silnější paže, bujnější kštici, idylický partner. Že ona má úzký pas, bílé zuby. Koho ale baví neustálé honění se za bílými zuby, když černý čaj je zdravý? Hlídat si rtěnku, zda se nemaže, make-up, zda se neroztéká a vlasy, zda drží tvar? Občas to vyčerpává. A po vystřízlivění z mediální masáže odcházíme s pocitem neúspěchu.

Ve skutečnosti je fígl v sebevědomí. Krásní lidé se možná mají lépe, ale ne díky hezké tvářičce, ale díky tomu, že jejich proporce zapadají do aktuálního ideálu a tím se cítí sebevědomí. Vím o tom své. Rok po maturitě mě nepřijali na žádnou školu. Cítila jsem se hrozně. Začala jsem se oblékat nudně, nemalovala jsem se, nechala jsem si odrůstat vlasy. Tou dobou jsem navštěvovala jazykové kurzy a připravovala se na další přijímací řízení. Víte, co je rok volna? Buď dny za dny, které Vás ubíjí nebo rok stresu z toho, že jste neschopní studovat vysokou školu (další vsugerovaný myšlenkový prohřešek). Tehdy jsem po samotářském roku bez přátel zjistila, že množství štěstí a mé hodnoty se neodvíjí od krásy. Po měsících malby jsem viděla pokrok, složila zkoušku v angličtině a byla přijata. V tu chvíli jsem si našla i pár nových kamarádů, oslovila staré a začala jsem si připadat krásná. Jen trochu jinak. (Přes všechny "normality" se stále ještě stydím o sobě napsat "krásná".)

Proč o tom tedy nyní mluvím? A zrovna já, co jsem si roky barvila vlasy a nevyšla z baráku bez řasenky? Víte, všichni budeme stárnout. A já nechci každý kousek energie vložit do něčeho, co je příliš pomíjivé. Make-up vrásky nezakryje a povislou kůži nelze natahovat do nekonečna. Až přijdou roky, které přijdou, zůstane jen nitro. Vědomosti a schopnosti si užívat život bez zábran.

Takže si raději koupím měsíčkový krém a budu se cítit přirozeně. Snad to později pochopí i ta holčička.
S láskou ke kráse zdraví C. xoxo :*

P.S. Jdu se odlíčit.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 womm | E-mail | Web | 2. srpna 2016 v 21:37 | Reagovat

Pekne napísané. K tým mamičkám - ľudia sú pokrytci. Každý človek do istej miery je. Na druhej strane so sebavedomím máš úplnú pravdu. Funguje to presne tak ako Ty sama opisuješ. Celkovo chválim ;-)

2 Baruschka | E-mail | Web | 2. září 2016 v 12:21 | Reagovat

Já jsem proti jakékoliv zkrášlovací kosmetice u dětí.
Přesněji, minimálně d patnácti let u mých holčiček.
Protože se přeci líčíme za účelem přivábení sexuálního partnera, ne?
A na co by malá holčička měla lákat partnera? Naláká maximálně pedofila...

No a abych uvedla na pravou míru mé (ne)pokrytectví, já se nelíčím :-)
Vlasy nemám obarvené, obočí vytrhané a kapku parfému si dopřeju tak pětkrát do roka.
Ne proto, že bych chtěla být za každou cenu přírodní, ale protože jsem líná :-)
A co, šminky se jednou smejou, vůně vyprchá, vlasy odrostou a stejně to budu zase jenom já :-)

3 hedd | Web | 2. září 2016 v 12:37 | Reagovat

Nemaluji se, přijde mi to pro běžný den zbytečné. Uznávám líčení třeba na ples (ale líčení v mém případě znamená rtěnka + řasenka). A díky tomu, že se nemaluji, když si chci připadat hezká (hezčí než obvykle, pfú, to zní nafoukaně :-D), stačí si mírně namalovat řasy (a to tak, že to běžný kolemjdoucí nepozná)... 8-)

4 Cíťa | Web | 2. září 2016 v 12:52 | Reagovat

Úžasně napsané. Já jsem toho mínění že svůj vzhled musíme přijmout, aby si každý sám sebe vážil. Nikdo se totiž nerodí s očními linkami, řasenkou nebo rtěnkou na rtech. Je jedno kolik vrstev BB krému napatlám na svůj obličej, svou skutečnost stejně nezměním, což jsem já už dávno přijala. Mimoto se ani líčit neumím :-D

5 Pražský poděs | E-mail | Web | 2. září 2016 v 14:16 | Reagovat

Kadeřnice by měla držet hubu, ať udělá, za co se jí platí.

Ach ano, staré dobré pokrytectví.

"Nosit makeup takovým způsobem, jako by jej vůbec neměli"- člověče, tímhle se vždycky zadusím smíchy. Osobně mi to přijde jako mnohem větší ztáta času, než například sbírání špendlíků.

Internetová definice krásy je nesmysl, podle mého stačí použít jen výraz definice krásy (pokud se nedostaneme do hlubokého moře Platóna a jeho definicí, ech echm...).

Kdepak, krásní lidé  nepotřebují sebevědomí, které jim krása propůjčuje. Stačí jen ten fakt krásy a okolí ho už semele samo.

Proč, děvče? Z tvých fotek vidím, že jsi krásná. Takže tak.

A vůbec, ať si se sebou každej dělá, co uzná za vhodný. No borders. Mimochodem, já taky patřim k táboru nenamalovaných a přesto si myslim, že nikomu neni nic do toho, co se sebou druhej dělá. Muj postoj je zapříčiněn čistě mým egem, které je přesvědčené, že by pod řasenkou, linkama a stínama moje velký oči víc zanikly, než vynikly. A taky protože jsem líná, jak vepř. A taky protože líčidla stojí peníze, který můžu radši otočit v prach na baru. Stejně, ať dělam, co dělam, vždycky jsem definována jako "ta hezká holka," pokud bych si teda nenechala zarůst nohy, podpaží a tři měsíce si nevytrhala obočí, to už bychom se asi bavili o něčem jiném. Někomu holt přírodní krása byla dána a někomu ne. Podobně jako třeba nohy a ruce, he hehe.

6 naoki-keiko | Web | 2. září 2016 v 14:44 | Reagovat

Přírodní krása podle nynějších měřítek je vlastně jenom dolaďování.
Nikdy jsem neměla ráda líčení, ani krémy, vlastně ani česání (to dělám z nutnosti, aby to nějak vypadalo), ale je fakt, že taky chci vypadat hezky a podle toho se oblékám a dávám dohromady. Bez líčení se obejdu, ale neodsuzuji to, protože některé si bez toho neumí představit den nebo noc.

Ono se narodit do toho ideálu je těžké. Protože dlouhé řasy, husté a krásné vlasy se málokdy obejdou bez srůstajícího obočí. Nedej bože potom takové tmavovlásky, kterým ty chloupky rostou potom všude a musí se častěji depilovat :/ :D

7 Grumpy | Web | 2. září 2016 v 15:17 | Reagovat

Tak to já jsem se během svých gympláckých let (od těch 15 už mi to přijde přijatelné) líčila denně a skoro každý měsíc nosila od kadeřníka jinou barvu. Až mě to za pár let přestalo bavit a nemám na to čas. Zakrývám si jen pupínky (kterých je poslední dobou nějak moc na to, kolik mi je), vytrhám obočí a podobně. Ale nemám nic proti názoru, že kráse se musí trochu pomoci - když na sebe člověk nedbá vůbec, je to znát mnohem víc než decentní úprava vzhledu.

8 Amia | Web | 2. září 2016 v 17:05 | Reagovat

Je to opravdu pěkně napsané.
Je fakt, že mě nikdy pořádně nenapadlo, že spojení ,,přirozená krása" je vlastně oxymoron :-D

Trochu ale taky stojím za kadeřnicí. Jasně, prakticky všichni (ne všEchny. VšIchni) si barvíme vlasy nebo podobně. Zase ale, jak se nic nemá přehánět, desetiletému děvčátku bych to ještě rozmluvila.
Když už proužky, tak henou nebo něčím podobným, ať si vlasy začne ničit co nejpozději. Čistě prakticky.

9 zmarsalkova | E-mail | Web | 2. září 2016 v 17:05 | Reagovat

Tak zrovna tady zastávám tolik omílané "všeho s mírou". S dítětem bych rozhodně nešla na melír nebo barvu... ale zkusit si ve třinácti šamponový přeliv, proč ne. Stejně tak s líčením. I když tady bych ráda viděla aspoň tu hranici těch 15. Já osobně doma, se psem nebo do krámu přes ulici chodím naprosto nenalíčená. Když jdu třeba do města, tak korektor, řasenka, a tužka na obočí. Klasický make up jen výjimečně, navíc stíny jen dohněda, tvářenku vůbec. Co si budem povídat, myslím, že bychom skoro všechny rády vypadaly tak dobře, abychom rády chodily totálně nenalíčené... ale když vám bylo místo obočí naděleno pár chloupků a pleť vám zdobí třeba žilky a nedokonalosti... nevidím důvod, proč nevyužít možností, které máme. Ale jak říkám, všeho s mírou...takové vytetované obočí, umělé řasy nebo výrazné umělé nehty...to už je pro mě přes čáru.

10 Bloud. Well Bloud. | Web | 2. září 2016 v 18:19 | Reagovat

Já to se zkrášlovátkama neumím a za každou řasenkou nebo jiným kosmetickým produktem vidím svíčkovou nebo kachničku, co bych si místo toho mohla koupit.

Když ale vidím, jaké ženy vyhledává můj momentálně nejoblíbenější muž...asi bych se nad sebou měla zamyslet!:)

Kadeřnice má moje sympatie! Už jsem zažila, že odmítly sáhnout na pěkné vlasy i dospělým...natož pak dětem :)
A taky jsem zažila holčičku ve třetí třídě co přišla na skautskou schůzku s gelovýma nehtama..

11 I am Jane | Web | 2. září 2016 v 18:33 | Reagovat

Každé dívce nebo ženě vyhovuje něco jiného :-? některý musí být zmalované jako plakát aby mohly vyjít ven bez problému nebo některé se nelíčí vůbec... já patřím k té druhé skupině :-) .

12 BarbaraJane | Web | 2. září 2016 v 18:41 | Reagovat

Inu, proti gustu žádný dišputát, každá to cítíme jinak. :) Já osobně si myslím, že není nic špatného na tom umět se upravit (a udělat to, když jdu do společnosti). Vkusně, ale přece. Ale nemyslím si, že je nějaký "správný" přístup. Když ti vyhovuje nepoužívat žádná malovátka, je to prima. Stejně tak je prima, když se jiné děvče s vkusem a elegancí namaluje.

13 Denča | 2. září 2016 v 18:43 | Reagovat

Já.. chtěla jsem se vyjádřit k celému článku, ale po projetí tvého instagramu nemůžu jinak než říct... vždyť jsi nádherná! Nemusíš mít vůbec žádný mindráky. Jsi prostě krásná :)

14 Vědmi | Web | 2. září 2016 v 22:02 | Reagovat

Mám od přírody výrazné rty, dlouhé řasy a díky dobré genetické kombinaci i husté a silné vlasy. Nemyslím si, že jsem klasicky krásná, ale dá se na mě koukat. Navíc mému - témeř upírsky - bledému obličeji vévodí výrazné červené brýle (ne toho tvaru, který dnes člověk potká na všech dívkách + - mého věku, totiž 15-20), takže oživujících prvků je na na něm, řekla bych, dost. Nemusím na sebe patlat nánosy omítky, abych byla spokojená.
A hlavně mě to nebaví. Jasně, jdu-li na nějakou kulturní akci nebo mám náladu, chmátnu po rtěnce, případně tužce na oči. Prostě...všeho s mírou.
Rozhodně si nemyslím, že by na sebe měla žena totálně kašlat. Ale ani to přehánět (vlasy odbarvené dožluta, pleť hezky mrkvičkově dooranžova...na ja...)

15 Bubble | Web | 3. září 2016 v 9:10 | Reagovat

Krásně napsané a hlavně čtivé. Moc se mi líbí tvůj styl psaní, jdu si přečíst i další články. :)
A k samotnému článku - líbí se mi, jak jsi krásu pojala jako věc vnitřní, ne vnější. S tím ráda souhlasím.
Avšak dokoli by se na mě teď podíval, jen by zavrtěl hlavou - růžové vlasy, piercing a v uších více náušnic, než je tak nějak běžné (Ještě, že je ráno, alespoň tomu nepřidává výrazný makeup.).
Ale je to celé jen kolotoč, protože toto všechno jsem se svým obličejem udělala jen pro sebevědomí.
Krása je začarovaný kruh, ze kterého se asi nikdy nedostaneme... :)

16 Geheimnis | E-mail | Web | 3. září 2016 v 15:45 | Reagovat

Já myslím, že každá malá holčička touží po tom se zkrášlovat. Tedy pokud to má ve vzorci chování, tzn. pokud to vidí u své maminky. Moje máma se barvila, líčila, voněla, nosila podpatky a já to přirozeně po ní chtěla opakovat. V mém případě byl velký kámen úrazu moje vlasy - jsem po tátovi zrzka a to s dooost hustými vlasy, které mi od malička všechny babky na vesnici záviděli. A především kvůli barvě vlasů můj táta nechtěl připustit, abych si s vlasy cokoli dělala. Druhá věc je, že on mě chtěl přirozenou celou, nejen vlasy. Nechtěl, abych si dávala řasenku, abych si lakovala nehty, abych si trhala obočí...
Jenže malé holce tohle nevysvětlíte :-) dřív nebo později začne každá experimentovat a teprve tím zjistí, co jí sluší a co chce. Některé u toho "dokrášlování" zůstanou, jiné to vzdají ať už z lenosti, nebo kvůli výslednému efektu.
Já jsem si prošla jak experimenty s vlasy, tak s makeupem a teď, ve svých skoro 25 letech, používám fakt jen řasenku a jelení lůj :D trochu za to může má přirozená lenost :D a taky za to může to, že nejen nechci za deset let vypadat na padesát kvůli dennímu nošení makeupu, ale taky proto, že chci ráno po probuzení vypadat více méně stejně jako večer před usnutím :-)

17 Kejtička | Web | 3. září 2016 v 22:44 | Reagovat

A konečně existuje někdo, kdo je ještě normální... já se maluju jen decentně když už, ale jinak ne protože mi všechno způsobuje akné. A chodit jako zmalovaná štětka to fakt neni nic pro mě..

18 Nancy | Web | 3. září 2016 v 23:13 | Reagovat

mam podobnu skusenost ako ty. krasa je prijemny bonus, ale zdaleka nie vhodna ako priorita, tie by si mal vyrovnany clovek stanovit ine.

19 Spoon | Web | 4. září 2016 v 12:05 | Reagovat

Dlouho přemýšlím, jak to teda vlastně okomentovat a stále mě napadá jen ,,Přesně tak".
Takže...
Přesně tak.

20 Susane S. | Web | 4. září 2016 v 14:13 | Reagovat

Souhlasím snad úplně se vším, jsem absolutně proti jakémukoliv zkrášlování a patlání mejkapu na dětech. Jejich matky musí být totálně omezené a zakomplexované, když s prominutím kurví své děti.
Přesně jak píšeš, narodily jsme se přirozené, ale kráse musíme trochu pomáhat, já se maluju minimálně, nechci aby můj obličej vypadal jako fasáda domu. :-D

21 brunett-live | E-mail | Web | 4. září 2016 v 14:14 | Reagovat

Tohle je parádně napsané! Podle mě není krása podle toho jak jsme nalíčení, ale podle toho jak se s tím cítíme. Říká se, že jsme tak krásní jak se cítíme a podle mě, melíry v útlém věku jsou zbytečné. Když v tom věku holky vůbec neví jaké jednou chtějí být.

brunett-live.blog.cz

22 Michelle | Web | 4. září 2016 v 16:33 | Reagovat

Tím rokem, o kterém píšeš, jsem si prošla taky. Dost mě to změnilo. Ale spíš psychicky... Obdobím barvení vlasů si asi musí projít každá, ale dnes už si užívám přírodní barvu vlasů, když se občas nestihnu (nebo jen nechci stihnout) namalovat, svět se mi nehroutí. Ale pořád mi zůstalo to, že občas chci být kočka, za kterou se chlap otočí, hezky se obléct, načesat a trochu výrazněji nalíčit.
Myslím, že každá by měla najít sebe samu, naučit se vnímat svou přirozenou krásu a tu zdůraznit, než aby konturováním ničila svoje rysy ve jménu tuctové krásy instagramových make-up hvězd.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.