Tetování, kazí nás?

1. července 2016 v 15:33 | C.
Dnešní článek bych chtěla započít netradičně. Odjinud.

Víte, co je to lamarckismus? Je to teorie, která říká, že organismy - v našem případě lidé, shromaždují během let zkušenosti, které se více nebo méně zapisují do genetického kódu a poté se předávají s potomstvem do dalších generací. Teorie platí jak u jednoho pokolení, tak i pro zápis z matky na dceru. Tato evoluční idea není tak jasně přijímaná jako darwinismus, proto se s touto teorií buďto spojuje a nebo se používá jen darwinova. Ale proč o tom mluvím?

Jeden z nudných a suchých faktů je, že nás tetování doprovází skoro 5 tisíc let, od Číny, kde bylo zakázané, Řecka, kde jej nosili jen otroci a vězni, v Římě pak vojáci. Poté bylo chvilku zatraceno a později znovuobjeveno námořníky a hojně aplikováno v koncentračních táborech. Tyto zářezy se nesly až do 19. a 20. století, kde jsme si je zapamatovali jako znaky gangů, věznů a subkultur. Lamarckismus zajišťuje přenos jakési vzpomínky zakušení našich předchůdců. A ačkoliv to zní bláznivě, některé předsudky máme právě takto vrozené.

Aktuální růst oblíbenosti bodyartu možná zvýšil hranici tolerance, ale pořád tu něco "smrdí ve vzduchu". Ženy vidí v tetování sexuální a estetickou funkci, muži zvýrazňují dravost. Obecně se však v naší kultuře můžeme rozdělit do dvou skupin. My, považující tetování buď za body tuning (srovnatelné s obarvením vlasů, či namalováním nehtů) nebo za symboliku (tetujeme si narození svých dětí, jména přítelkyň, data svateb atd.). V prvním případě je záměrem seberealizace a komunikace s okolím. Fenoménem se ale bohužel stává mainstream proud, který diktuje "cool" postoje - tudíž se i šestnácky setkávají s nalepovacími ozdůbkami v časopisech. Rozmanitost tak proniká i do mladších vrstev, proč tedy tolik opovržení? V České republice, obzvlášť během vlády komunistů, mělo tetování v naší zemi jednoznačně negativní konotaci. Námořníků jsme nikdy moc neměli, tak zbývali vězni - bývalí, současní či budoucí. Generace dospělých, kteří převážnou část života prožili v totalitě, mívají vůči tetování předsudek, že jde o projev něčeho extrémního, spojeného s životem mimo běžnou společnost.


A fobie stále trvá - nedávno jsem hledala informace k přijímání letušek do cestovních firem a dočetla jsem se, že zavrhují jakékoliv ozdoby na těle a že nositelky nemůžou předstoupit ani k pohovoru (kde bych jim to třeba skvěle vysvětlila :D). Prý jako dresscode by to bylo hanebné. Tudíž nevidím rozdíl mezi uvědomělým zdobením těla a nošením džínů v divadle. Moje zkušenost je tudíž jak na houpačce. Již rok se mnou studiem vysoké školy procházejí šupiny krokodýla na mé levé ruce. Jsou vidět. Hodně. Nelze je zakrýt ani dlouhým rukávem. Nemám ale strach. Chyba není ve mně, ale v netolerantní, staré, zatvrzelé, nepokrokové společnosti a v jejich nevzdělanosti, nepochopení. Naučila jsem se nahlížet na každého odmítavého člověka jako na povrchního. Co kdyby má modifikace byla jen proměněním myšlenky a mého hlubšího chování? A co když tak vyjadřuji lásku ke svému tělu? Co když je tetování odvaha? Nebo síla neměnit názor a být si silná v kramflecích? A není lepší vidět lidské myšlenky zřetelně na povrchu těla, než se s nimi prát hluboko?

"Možná když do banky přiběhne lupič s maskou, je lepší, že ji má. Alespoň vidíme, že je lupič."

Jsem už vyčerpaná. Nedokáži ani shrnout tenhle článek, tak se pochlapím a ještě poradím. Když někomu vadí Vaše tetování, je to signál se takovým lidem vyhnout.

Hodně stěstí všem nositelům. XOXO C. :*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.